Don Miguel jel do Toleda
a k Toledu zas Pedro jel,
až se srazí, bude běda:
„Krev poteče!“ vzkřik Don Miguel.
Don Miguel ctil krásnou Inez,
i rytíř Pedro po ní prah,
právě dnes jí buket přines,
by odměnu vzal v hubičkách.
Don Miguel i rytíř Pedro
již s kopím letí zdaleka. –
Hned z nich teklo krve vědro,
v nich nepoznal bys člověka.
V srdcích díru, oba leží.
„Ó, blázni!“ Inez pravila,
„lásce obou stejně svěží
i dál bych byla stačila!...“