Je rosou na květu a perlou v moři,
je mízou v haluzi, když listy puká,
je vůní, kterou opíjí tě luka,
a slunce paprskem je v zlaté zoři.
Plá na nebi a v listech růže hoří,
je píseň slavičí to libozvuká,
jí vznětem pozvedá se boží ruka,
když člověka a srdce jeho tvoří.
Je žitím v životě, je všemohoucí,
dá všecko: pravdu jako démant skvoucí,
dá nebe, propasti a všecko hojí.
By nechtěl, přec ji člověk má a cítí,
i asketa, jenž odříká se žití,
a jméno její v srdci psáno stojí.