Sad kouzelný a bez konců jest oko tvé,
v něm temným žárem plá květ růží krvavých
a žlutá růže otravný svůj oheň stře
ve slunce poledního horkých polibcích.
Běl zářná lilií v něm cudnou touhou lká
po čistých objetích a retech andělů,
do výše vznésti se, kde dále modravá
se třpytně zachvívá v jich křídel ševelu.
A jezera zde zelených ve stínech jsou,
kde s leknínem se snoubí vodní růže květ,
do šírá bezmezného, v bájné světy jdou,
v tajemné zámky, k nymfě elf kde chýlí ret.
Ve skryté altány cest úzkých vede spleť,
v klín lesní houšti, vábnou tiš a svěží chlad,
šum stromů ztlumený a temnot vlahých šeď,
pak louky opět kypré s kvítím chudých vnad,
a náhle vzkvétá pyšně flora tropická
a hýří barev plam a srdce opíjí,
vše zniká v skvoucí vír, jen vůně mystická
vlá kol a zářná melodie měkce zní.