Mé čelo ledové a voskové
hořící slza
skropila,
hořící slza
ze tvého oka
bezmezných propastí,
neznámých světů, dalekých,
tak nově odkrytých –
hořící slza,
nevyřklé slovo lásky,
a přece slyšené,
tón melodie vzdálené,
teplé a stlumené,
paprsek jitra chvějný
v dusivém černu mlžné noci,
hlas jásavý
ve hluché tiši němé pouště,
na retu zprahlém, mroucím,
mrazivá krůpěj živné vody,
mír v srdce rozbitá,
běl nevinnosti
do nitra vředem hnisajícího,
ekstase čistá
prvního přijímání,
v kotoučích vonného dýmu,
ve vírech zvuků
dunících varhan,
v chorálech vítězných,
před oltářem Panny
v liliích,
objetí vzdušné
andělských rukou,
mystický pocel,
svatý a věčný,
do výšin vzletlé,
láskou svítící
duše!