Vzduch mění v dusivý a suchý var
terč sluneční jak výheň hltavá a zlatá;
žhne zdola polní cesta, prašný žár,
tkví pole obilná jak poledním snem jata.
Je mrtvá tiš a vůně pryskyřná
i dusná velký les, kam nedočkav se hrouzím:
a střídou tupý úder zaznívá
jen sekyr v ohlas mdlý, jejž kročejem svým vzbouzím.
Ni chladný větru van, ni hmyzu šum,
ni křídel chvatný mih, ni zpěvu výtrysk hřivý,
jen prsti prudký dech, pňů hluchý tlum:
jak slavně mlčí vše a pověčně kol civí!