Je kalný den a chladný svit
se dere oblaky, jež visí
jak zdrané plachtoví.
Třesk polnic slyšíš hlaholit’
tak úděsně, jako když křísí
zas’ v život hřbitovy.
Dav hlučí zjitřen v ulicích
a čeká napiat v horečce
na sudbu příštích dní.
Jak ohlas bojů běsnících
by zněl až do mé světnice,
kde marné záští sní
jen o ranách, jež nedopadnou,
jež nedobudou vítězství:
– je mrtvo zde až k zoufalství,
zde všecky vzněty bídně chřadnou...