A opět se brodil satan světem širokým,
až stanul kdys znaven pod kopcem vysokým.
Zde klášter zbožných mnichů stál
a před jeho fortnou na prahu sedě,
vesele do světa hledě
bachratý páter Františkán
veselou odrhovačku jakous na housličky hrál.
Satan poslouchal to chvíli – pak se zdvih',
bylť v tom okamžení zvuk housliček stich'
Hleďe na klášterní sad potichu se smál,
vždyť mu osud vzácný úlov pro peklo zas přál.
Zde páter Lukáš s kuchařinkou seděl,
vnadnou děvici objímal – o zradě však nevěděl.
Satan mrštným okem ruče přelil sad
a šťastnému párku zabočil hned v zad.
Teď stanul. Popošel jim vstříc,
páter Lukáš chvěje se a bled
nevěděl rozpaky teď hned,
co měl by říc'.
„I známe to. Mám to potěšení
vám představit se o znění,
ač jméno mé není překrásné,
přec znejte mne! Jsem satan– kníže pekelné!“
Panně kuchařince zmizel růměn s tváří.
Zbledla. Nad hlavou satana se mihla,
bože! – s hrůzou vzkřikla,
potvora s ohnivou rudou září.
Satan uchvátil miláčky teď oba,
na tváři jeho mísila s chechtotem se zloba,
„otče Lukáši, zde je tvoje Věra,
tys synem mým, ona moje dcera;
buďte vděčni štěstí, jež vás spolu svedlo.“
Zdvih se vítr a satan zmizel s oběma teď v peklo.