Ty nevíš ani, noci zádumčivá,
jak luzná zář mé nitro v souzvuk ladí,
však dobře víš, co z blouznivého mládí
v mém srdci posud v spánku odpočívá.
Mé prchlo dětství – nová doba kyne;
prv snil jsem jen, teď probouzí se činy,
v mé mladé duši vznikly názory zas jiné.
To píseň má, již tÓn v mou duši splývá
mým ku citům, jež vábivě se řadí,
mé srdce rozohněné mile chladí,
ach v snění mém jsi něžná, čarotklivá!
V tmu pohlížím; již mlha v dáli pílí,
zřím východ plát a zkvétat den zas jiný.
Ó vítej mi Ty, jenž skýtáš k činům síly!