Rodná řeč, rodné zvuky,
ten jazyk roditelů mých,
jimž vyjadřovat dětství muky,
jsem uvyk' radosti a smích
mne s prvým zdravil políbením,
v něm počínal jsem blahobyt,
v něm večer po úsvitu denním
mně prvních zkazek prokmit' svit.
Já povzdálen byl rodné země,
já v cizím kraji dlouho žil,
řeč cizá zalétala ke mně,
zvuk jedinký mi nebyl mil.
Jak netrpěliv, v nepokoji
jsem toužil oněm krajům vstříc,
kde uslyšel bych mluvu svoji
a při těch zvucích zjasnil líc.
Ó mluvo rodná, v duše hloubí,
v mé duši bouřně zmítané,
a s Tvým se zlatým zvukem snoubí
Aj jak to tváře vítané!