Lesy se ztišily již.
Šero se schýlilo níž.
Hvězdičky svítili jasně.
Zdřímáš, ó milenko? – spíš?
V stříbrné jasnosti své
Září na tvářinky tvé
Měsíc, jenž vznáší se výš;
Spíš, drahá milenko? – spíš?
Sotva že uplynul jen
Rozmile zjasnělý den,
Pění víc neslyšíš mého;
Baví tě líbezný sen,
Líbá teď hubinku tvou,
Tváře, jenž k rozkoši zvou.
Kýžbych na chvílčinku jen
Mohl být, děvče! tvůj sen!
Dobře se panenko měj,
Tichost ti pokoje přej,
Větříčku! příjemným dechem
V kadeře líbě zachvěj,
Tiše se přes lůžko vznes,
Občerstvi milenku dnes,
Kvítí jí po tílku sej!
Dívčinko! dobře se měj.