„Zděnku synu! bystře sedlej vrance, Polních trub až k nám se nese hluk: Národ k práporům svým volá brance Hojné, množí nimi každý pluk. –
Rezem dávno zašlý zase ostři V bitvách krutých otupěný meč, Rázem mocným odporníky potři, V nepřátelské řady silně seč.
Tam, kde slavné písně české pějí Jinochové k boji vzbuzení, Meče, bodáky se v slunci stkvějí, V zrůstu hustém jako osení;
Tam se uchyl, v vážném rukodání Pozdrav bratry, je i rozmáhej; Věrnost vlasti své až do skonání, Pod práporem vlasti přísahej.
Sotva že jsem z vodítek se smekl Nedospělé ještě pachole, Již se palaš ostrý za mnou vlekl, S Laudonem jsem táhl do pole,
Jako statní muži meč jsem vedl, Krev se lila, kam můj padl ráz; Jiný kde se třás a strachem bledl, Hrůzy nikdy nepolil mne mráz.
Takto pro vlast čtyřicet dvě léta, Pro volnost jsem věrně bojoval, Daleké jsem prošel kraje světa, Vlast jsem víc než život miloval;
Nyní sníh mi zbělil vlasů zbytky, Churavosti nesu břemeno, Jasnost oka kryjí tmavé mžitky, Stářím zemdlelo mé rameno.
V tobě, drahý synu! nyní zmladnu! Až mé hřebce budeš honiti, Dřív než v kruté ruce smrti schladnu, Rekovství znak musíš nositi.
Ach! jak stařečkovi šťastná radost, Slze nutit bude z oka v spěch, Zděnku! jestli povinnosti zadost Učiníš, jak statný, švarný Čech.
Ve hlubokém přeukrutném boji Bratr tvůj krev cedil ze dvou stran; Skonal slavně, v rázném statném sroji, Poražen jsa od dvou lítých ran.
Památka však jeho slavně zkvetla, Věčně stkvít se bude od těch dob; Vlast mu vavřínový věnec zpletla, Slzou skrápí Čech padlého hrob.
Protož mužnost smělá bratra reka Ustavičně v uších tobě zni! Vlnatá jak proti skále řeka, Přísné smrti život hrdě pni!
Tisíckrát bys bolest starci vrátil, Kdybys znectěn navrátil se zpět, Dnů bys hrstku jeho želem skrátil, V hanbě trpké opustilby svět.
Pospěš Zděnku! tedy k svému vranci, Již se množí Čechů zbrojný hluk! Ti tě zovou k divokému tanci, Ohlas oznamuje bubnů zvuk;
Větřík práporcemi lehce krouží; Vlast a národ v paměti vždy měj! Po boji jen mužstvo české touží; Udatnosti oběť ty i vzdej!“
Cookies on Poetry Cove