Právě Šillerovu přečetl jsem píseň, Láhev s Mělničinou přede mnou tu stála, Ona mysl k zápalu rozhřála, Tato s prsou svrhla všecku tíseň.
Bylo mi, jak by dvé perutí, Jedna z vína, druhá z básně, vzlétlo, Po obou mi stranách jaře zkvétlo, A u vyšším jakéms’ pohnutí,
Zazpíval jsem sobě, nevím ani, Ozvěny-li ono doznívání, Či duch vína pohrál se mnou, Dotknuv se mne září jemnou?
Radosti! tys duchů vážných Dcera z krajin jasnosti! Odplatou jsi činů snažných Lidstva potné bytnosti!
S věncem z tvého hvězdostolku, Nebešťanko, nám se zjev. Číše zavzní v našem spolku Tobě náš i chvalozpěv!
Z kola, kde se číše pění, Písně vznes se plný hluk! Viň se jako trouby zvuk K trůnu tvému hlasů znění.
Vše, co v kole světa stojí, Vše, co slunce zahřívá, Pohledem tvým se napojí, Nádechem tvým okřívá!
Duchů svatých mocné sbory, Cherubův a lidí hlas Citem jimáš, kouzlíš tvory, Blíže k bohům vedeš nás!
K zpěvům ústa rozněte se! Nebes harfy břinkejte! Skvělé číše cinkejte, Slavozpěvy ozvete se!
Čechové jsme! v našem těle Předků velkých plyne krev; Neporobený zří směle S trůnu zříceného lev.
Švarní bratří, přísahejte, V lesích až se ozve hlas! Statek, srdce, krev podejte Vlasti drahé v každý čas.
Čech nás slyší přísahati, K hrobu jeho doploul hlas, Vlasti drahé v každý čas, Statek, srdce, krev chci dáti!
Bratrský ať kruh se pevní! Z plesu vínem zňatého, Citové vyplyňte zjevní Ven do světa celého!
S láskou tvůrce svět když splodil, Sám by žádný nebyl z nás, Duše vážné brzy odíl Příbuzenství svatý pás.
Vše se blíží k dokonání! Láska nám jen ostává, Lidem ruku podává K provodu v tom putování!
Vzhůru! spěšte číše vzíti! Zdrávo české děvče buď! Mravnost šperk tvůj musí býti, Ctnost se do srdce ti luď!
Krása v tváři s nevinností, Láska v oku tvém se skvěj, Vyvolenec s důvěrností Tobě srdce zachovej!
Ženstvo české ať se slaví, Láska mízy zslazuje! Ona světy zblažuje, Ona smutek v srdci ztráví!
Zdráv buď jinoch, v jehož duchu Síla dědů přebývá! Svůdcům který nedá sluchu, Vadou vadu nazývá.
V bouři hromů s zmužilostí Stát jak skála ostává, Pravdě jen a šlechetnosti Ruku vážně podává!
Vstup sem do našeho kola, Čechu mladý k spojení! K veselému stolení Rukodání tebe volá!
Stálost lásky v přísažení, Trvanlivost k věčnosti! Šťastný, kdo již oblažení Došel s ženou v milosti!
Chvílek jeho krásné řady Tiché, láska provine, V plesu bez nucení všady K pokoji s ním poplyne.
S rukou v ruce zapletenou Jde se mile v soumračí; Bratří jdeme nejradši S duší cnostmi ozdobenou!
Pomoc, bratří, nevinnosti, V útiscích kde naříká! Naděje živou jasností Bídy noc ať proniká!
Koho tesknost bolně souží, Veselím ho utěšte A kdo mdlý po hrobě touží, Den mu sladit pospěšte!
Opona se trhá v hrobě, Tesknost dýchá svobodně! Mámidla jak pochodně Dohoří v věčnosti době!
Cookies on Poetry Cove