Sil jsem proso na souvrati,
Nebudu ho žíti,
Krásné děvče miloval jsem,
Nebudu ho míti;
Síti, nežíti,
Milovati, nevzíti;
Sil jsem, nežal jsem,
Miloval jsem, nevzal jsem.
Tam nad mlejnem pod jesenem
Na vysoké stráni,
Slíbila mně má panenka
Věrné milování:
Věnec uvitý,
Prsten skvostně vyrytý
Od ní dostal jsem, –
Přece děvče nevzal jsem.
Ústům jako z máku kvítí
Hubičky jsem dával,
S tílkem jako labuť bílým
S větérky, jsem hrával;
Láskou plesal jsem,
Kudy chodil, vzdychal jsem,
V noci nespal jsem, –
Přece děvče nevzal jsem.
Ráno dřív než zvoník cinkal
Časně na klekání,
Šel jsem, abych ptáků slyšel
Ranní radování;
Šel jsem za lesem,
Ale ach, co spatřil jsem!
Celý strnul jsem,
Více děvče nechtěl jsem.
V rostlinách tam, střemchách hustých
Děvče s jiným stálo;
On ji vinul, líbal, tisknul,
Děvče se jen smálo;
Já pak zvolal jsem;
Darmo v noci nespal jsem,
Sil jsem, nežal jsem,
Miloval jsem, nevzal jsem!