Ta Jinecká dolina
plna sladké vůně:
kdo ji jednou navštívil,
nikdy nezastůně!
A já byl tam nejednou,
pod okénkem stával,
a přec jsem se, bože můj!
zvolna rozstonával.
Stůňu, stůňu – ale což!
Má panenko, rcete,
krásnější-li nemoci
v světě naleznete?
Moje nemoc bezesná
sny mně přede zlaté;
moje nemoc zlá je věc:
vy už též ji máte!...