Ze skály šedé v blesků zápolení
já patřil dolů v žírný vlasti luh,
a oko slzí, prsa v mocném chvění – –
zda pomůže nám v boji svatém bůh?
O bože mocný! mnohým nepoznaný,
a tím, co zná tě, často proklený,
ty v oblaku své slávy upoutaný
nezjevíš lidu spásy písmeny?
Však já je četl – a má ústa písní
hned vroucí zněla drahé svobody;
a co pokryli osudové plísní,
já vybouřit chci činy, národy.
Jen dej mi svoje pomazání svaté
a hlásat půjdu druhé stvoření –
že zrodila se svoboda ve chatě
a nepřátely v bratry promění.
Ze skály šedé v blesku zápolení
já patřil dolů v žírný vlasti luh –
a vzduchem letí pověsť v dumném znění,
že z okovů se zvédá volnosť – bůh!