Vytáhnul dudák z vesničky, když první vstaly hvězdičky, hvězdičky blízko měsíce, a na bažinách bludice.
A na bažinách do kola jak oheň půda plápolá, a jednakaždá bludička jako ta z nebe hvězdička.
Hledí dudáček, hledí v dál, co zatřpytěl se jasný sál, po světlém bludic oděvu, beze vší hudby, bez zpěvu.
Hledí, dudáček, nevěří, a k padolíně zaměří – však za ní také na cestě zajde si ku své nevěstě.
Oj, v padolíně blaze je, že srdce znova okřeje, a z ňader padá všechna tíž, a dudy tiskne blíž, a blíž,
rozkoš mu tělem probíhá, až sluch ty tóny nestíhá, víčka se svírají, obrazy splývají
na sladký sen. – Na dudy dudák nakloněn nevidí kola bludiček, nevidí milých dudiček.
Slyšely, v kole slyšely, jak dudy kdesi zavzněly, jak dudy kdesi zahrály a v polou písně přestaly.
A do páru se řadíce, táhnuly k dudám bludice: ve vzduchu bujně letěly divoké zpěvy zapěly.
„Hoj, hrej dudáčku, chutě hrej, ať počne na bažinách rej, hoj, hrej dudáčku, hrej, s námi se v tanec dej!“
Mocná tě noci kouzla síť – a běda komu promluviť. Chladné je lůžko v dolinách, vlhké podušky v bažinách.
Zná dudáček ty pověsti, by nedal se hned zavésti; a rety pevně přitiskne, že kapek dvé z nich vyprýskne.
A blíž po dvou se řadíce, vespolek tančí bludice – a ve vzduchu když letěly, divoké zpěvy zapěly.
„Hoj, pusť, dudáčku, mimo strach – což veselo jest na bahnách: tanečnic lehkých na žádost, a dneska u nás vzácný host. –
Hoj, pusť dudáčku strach!“ Poslouchá dudáček ten zpěv a před sebou zří divný zjev: po dvou bludice, po pěti
ve vzduchu náhle mizeti, a sotva dvě se vytratí, čtyři se z bahna navrátí. A záhy větrem křepčíce,
již blížejí se bludice – ze dola k němu přiskáčí, až hlava se mu zatáčí. „Hoj, skoč, dudáčku, jenom skoč,
a s bludicemi se zatoč – však nevěsta tvá spanilá jinšího sobě zvolila. – Hoj, skoč, dudáčku, skoč!“
Poslouchá dudáček ten zpěv, a do hlavy se žene krev, a slza oko zasmutí, a za ní jedno vzdechnutí – –
Zachechtají se bludice, po dudákovi křepčíce, po dudákovi, po dudech – běda, kdo zapad’ ve bludech –
A když si dost s ním nahrají, svatební lůžko chystají, tož lůžko co ty doliny, a za podušky bažiny.
Nepřešel dudák dolinou, zapad’ on, zapad’ bažinou.
Cookies on Poetry Cove