Tmavo, chladno venku,
smutno ve přístěnku;
jenom ten měsíček bílý
bdí mně na okénku.
Kdybys byl, měsíčku,
míval kdy matičku,
zaletěl bys jako ptáček
v dálku nad světničku.
Nad světničku nízkou,
kostelíku blízkou,
pod travičkou pod zelenou
za mou rodnou vískou...
Až by na klekání
zvonku znělo lkání,
pověděl bys matičce mé,
jak vzpomínám na ni!