K pyšným věžím Tater milých,
k čarovnému Turce vínku,
do zahrádky švarných Živen
vypravuji upomínku.
Pouštím zlatou holubici:
sladkých písní plnať očka,
pěkných vzkazů plna křídla,
v srdečku tys, frajeročka!
Nezamykej, duško, před ní,
přej jí místo na obloku:
holúbka má píseň sama –
jaro zkvete po domčoku.
V srdečko ti slunkem svitne –
obroste je šumná zkázka,
rozkvete z ní zpěvaneček,
uzraje v něm – tichá láska.