Ver jsem jenom zpěvák bludný,
ptačí srdce mám jen v těle:
hej, přec se mi vešly v srdce
celé Tatry, celé, celé!
A když se mi nyní zjásá,
sokol se mi ozve z dálky,
slyším zvonky z horských pastev,
slyším hučeť samopalky.
A když se mi nyní smutí,
fujarenky slyším pláče,
slyším baču loučiti se
s kukačkami ze zápače.
A když se mi hněvem vzruší,
ohněm zbarví na krev líce,
na vrahy kdy Tater touží,
zabouří mně hrmavice!
Valašek v ráz břinkot slyším,
bouři ples a hukot holí,
rachot pušek, ržání koní
po Tatrách se rozhlaholí.
Tátošíka, Tátošíka!
Hoj, má chaso, hore hlavy!
Otvírá se černé sytno:
spěš si, vrahu, pod zástavy!