Za motýlíky děti
po smavé louce letí,
křidélko jarem kvete –
o, jen ho nesetřete!
To jaro na křidélku,
ten pel je článek celku –
vem květ, jenž jarem kyne,
a na prsou ti zhyne!
Jak že se to však tvoří,
že ret na retu hoří,
na srdci srdce bije,
div prsa nerozbije?
V tom okamžiku štěstí
dvě srdce počnou kvésti,
dvě duše počnou pěti,
a – za motýli letí!