Kladu hlavu na bralisko,
snivo hledím dolů:
ej, ten Turec – město, víska,
vše jak v spevokolu.
O můj drahý, z těch-li strání
zírals do té krásy,
chápu, že tak sladké písně
duše vysnila si.
Jaj, když pustím oko dolů,
celý Turec suslí,
že je také zlatou strunou
„Cymbálu a huslí“!