Srdce naše nové
musí býti perníkové,
jaké mívávali naši slavní předkové,
prapraprapraprapradědkové.
Jazyk musí hodně se mít rád –
po německu smí jen diškurirovat,
česky mlčet – že je zlato, vědět musí,
aspoň hladu nezakusí!
A což nos! Náš nos musí býti kos:
musí umět výtečně se dloužit,
za věšák všem bulíkům znát sloužit,
věčnou rýmu musí mít náš nos.
Kdo pak také slýchal,
aby nos náš vyčenichal
ruku, jež nás za něj vodí?...
Kožený nos nejlíp se nám hodí! –
Rrrrr – bum, bum!