Když tvé ňadro, matko, tíseň svírá,
nad mnou křídla smutku šelestí;
leč kdy smutek tvář tvá nezapírá,
moje srdce puká bolestí.
A když úsměv líbá líce tvoje,
hoj, což srdce v těle zaplesá;
ale ty když plesáš, matko moje,
mně se otvírají nebesa!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.