Když tvé ňádro, matko, tíseň svírá,
nad mnou křídla smutku šelestí,
leč kdy smutek tvář tvá nezapírá,
moje srdce puká bolestí.
A když úsměv líbá tvoje líce,
což mně srdce v těle zaplesá,
ale ty když rozplesáš se více,
mně se otvírají nebesa!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.