VIII. Ptáš se, jak Tě miluji.

Ptáš se, jak Tě miluji. Taž se květu, jak miluje slunce, jež mu barvy spřádá ve korunce, pohleď kolem: co zříš kvést a žíti,

žije sluncem, láskou – bez ní není živobytí! Kdyby však to slunce tolik plálo s hora, že by pod ním tála žulová i kora, že by vysušilo i bezedné moře,

přec má láska větší než ta na obzoře! Nechť si slunce žuly jako ledy taví: moje láska i mou vlastní bytosť stráví. Tak Tě, tak Tě miluji!