Aj, ty slunce, aj, slunečko,
ty-li si žalostivo?
čemu ty se ošklíbáš,
když tu jaro máš?
Nejsem sice astronomem,
ale hádám, že to je
pro tu hvězdu velikou
v raka znamení.
Aj, národe, narůdečku,
ty-li si též žalostiv?
Čemu smutíš, když už máš
universitu?
Nejsem sice žádný výbor,
ale hádám, že to je
pro ty hezké ssutiny
blíže Vltavy.
Snášeli jsme patnáct roků,
ženy šperky s hrdel svých,
dělník krev svých mozolů,
žebrák almužnu.
Snášeli jsme ještě jednou,
snesli celý milion,
polovic ho stavební
shltne kancelář!
A na druhou polovici
laskominy zdá se mít
„prozatímní“ plačící,
že má deficit.
„Dajte, nebožátka, dajte
střiebro, zlato, zbožice;
anebo vám poberem
sukně, čepice!“
Darmo všecko (na)dávánie
a vzdychánie po vlastech,
když se Zídka architekt
zrodil na raku!
Leč když výbor přesvědčil se,
že by národ nedal víc –
musil Zídka z divadla
dírou děravou.
Napřed jsou ho malovali,
diplomy mu dávali,
za vlastence před námi
vychvalovali!
Národ hněvi uchvátichu,
i by pánóm upěti,
i by pánóm prnúti,
i ostuda jim!