Vichr letí krajem, studeno tak v máji,
a ty naše stromy sličně rozkvétají!
Zklamalo je slunce pohledem svým vřelým,
zavřelo se v mraky – běda osiřelým!
Vichr letí krajem, studeno tak v máji,
a ta naše srdce touhou rozkvétají!
Udobři se, sudbo, nerozluč jich, bědná,
vždyť v těch našich srdcích jenom radosť jedna!
Jedna radosť v srdcích, jedno v duších hnutí,
jeden sen – a z něho jedno procitnutí,
a to procitnutí kdyby nastat mělo,
v očích by se tmělo, v prsou by to mřelo.