Slyš! cvrček ozývá se od moruše
a brhlík hvízdá –
A jako z hnízda
vzpomínky pěnicemi letí z duše...
Já na mech sed’, Ty bylas u mne ještě –
v klín sprchnul květ Ti se zlatého deště
a tváře zruměnilo štěstí.
A nad námi zoravi táhli s jarní věstí.
V té sladké chvíli
se naše duše spolu zasnoubily.