My putujeme Saharou
bez naděje za bouře divé,
a bůh ví, zdali poutí svou
kdes oko uzří oasy živé?
A obloha, ta lhostejně
rozsévá hvězdy nade pustou –
však bůh ví, kde náš spasitel,
by mlhu sňal nám s očí hustou!
Či není útrap skončení
a trpět nám jen v žití celém?
Či potkáme se Saharou
přec ještě se svým spasitelem...?