Spala Lubětová, do zorěnky spala, mutného se jitra, bědná, nenazdála! Několik už sluncí Vavro v dáli mešká – přišla na domov mu ťažobečka těžká.
Ne jen ťažobečka: Turci přišli draví – juj, byl v Lubětové salhan překrvavý! Ještě Vavrův domček věrná čeleď brání – darmo! kde je tolik vrahů do rubání.
Klesá mladý starý, povázány ženy: najdeš, Vavro, doma holé jen už stěny! Odvleče ti aga žínku do zajetí, vychová ti Turky drobounké tvé děti.
V jizbě tvojí hýří, ve tvém domě hody: „Vař ty, ďaurko pěkná, jako u vojvody! Navař, ďaurko, hostům, než se venku sšeří, vybraného masa navař ku večeři!“ –
Klade žínka ohník, pláče ve pitvoře: „Co si počnu, hříšná – nikde masa v dvoře!“ Jajká něboračka, – tu však, boží rady! jak by s dubu spadl, Brezula je tady...
„Dej bůh štěstí, ženo! – Hej, či u nás hosti, že, má ženo, vaříš jako k veselosti?“ – „Jaj, mužíčku, věru hostů dosť – dům pustý – nemám, duško, Turkům masa do kapusty!“
„Nože počkej, žínko, hned ti, do Paroma! vybraného masa nasekám a doma – –“ Vytrh Vavro paloš široký a křivý, vrazil mezi Turky: „Lala! světa divy!
Dej bůh štěstí!...“ Kdyby v Turky Parom střelil, nebyl by je věru hůře zneveselil. Shasli rázem louče: ej, tma jako v rohu! „Nuž však já vám, Turci, k světlu dopomohu!“
Sevřel statný Vavro křemen do lvích zubů, nakřesal si šavlí jisker ku porubu. Každým svitem jiskry našel jednu hlavu: „Na pokon šels, ago zradný, na výpravu!“
Pobil Vavro hosty, sebral junač novou, vybil vrahy Turky za svou Lubětovou. Neodešla domů jedna turská hlava: hoj, šel tam jen strach a Brezulova sláva!
Cookies on Poetry Cove