Na křídélkách zlatých
jaro letí zpět,
zlatá pírka trousí,
kudy jeho let.
Vonné květy hází
na zem z věnečku,
sladké písně sype
dolů z ranečku.
U potoka dítek
jako motýlů,
ručky se jim boří
v jamky do jílu.
Potom začne dílo –
pěkně do šíře,
do čtverečků dutých
hnětou hmoždíře.
Pak se rozestaví,
jak houf rytířů
a vítají jaro –
střelbou z hmoždířů!