Uhlíři.

Šerým hvozdem mezi buky zabloudil jsem k milíři. Dobývali právě uhlí učernění uhlíři.

Soumrak padá mezi stromy. Víc a více do tmava ve spolku s ním od milíře kmitá záře krvavá.

Rudé jiskry vzhůru prší černým mužům nad hlavy – – Sedí v kole, vítají mě radostnými pozdravy.

Zemčata si pekou v uhlí, vody kolem do vůle – pozvou-li mě černí muži, hoj, to bude tabule!

Věru – jak jsou pohostinni! Nikdy s takým humorem – jako tu – jsem za vděk nevzal upečeným bramborem!

Nabrali mně také vody, bez cejchu, tak od oka – víno mi tak nechutnalo jak ta voda z potoka!

Ustlali mně na mech k sobě při chladnoucím milíři – nikdy jsem tak dobře nespal jako mezi uhlíři!

Zdálo se mně, že jim uhlí změnilo se v rubíny – nikdy jsem tak sladce nesnil jak v tom kruhu chudiny!...