„Zahrajte mi, muzikanti,
do skoku:
netančil jsem, nevěstičko,
půl roku!“
Zahráli jim muzikanti
po prve:
vjelo mu to jako jiskra
do krve!
Zahráli jim muzikanti
druhý kus:
„Naposledy, nevěstičko,
se mnou zkus!“
Zahráli jim muzikanti
po třetí:
vydechla mu duši bílou
v objetí.
„Běda! jak ti tváře liljí
prokvetla:
kam jsi, moje duško bílá,
uletla?
Uletla jsi, holubičko,
k obláčku!
Nezbudu já bez tebe tu,
miláčku!“
Prchá, prchá tmavou nocí
přes náves...
Ženich pláče nad nevěstou:
smutný ples!
Hučí bouře, vlny úpí
v rybníku:
víš-li, koho dneska lapils,
vodníku?...