Na Bílé hoře lva nám pochovali,
hermelín strhli s posvátného těla,
korunu posvěcenou s hlavy sňali
a vrahu vtiskli do pustého čela.
Dvě staletí s ním národ mřel a mřel,
a přece povstal, přece nedomřel;
a světem zavzněl jarobujný zpěv,
že znovu povstal národ – starý lev!
A národ, který po stech letech vstává,
ten národ chcete znovu sklátit v hrob?
Ten národ, jehož dědictvím je sláva,
jenž nezhynul na hrotu vašich zlob?
Či neslyšíte světem zníti zpěv,
že znovu povstal národ – starý lev?
A bude žít. Již hodina se blíží,
kdy svrhne pouta, co jej dřou a tíží,
kdy světem zavzní jarobujný zpěv,
že znovu mluví národ, starý lev! –