Spadlo květů z hvězdných světů,
po nebi až leží...
Andělíci vanou křídly–
květ se práší – sněží...
Střechy hned jsou pěkně bíly,
jenom pohledněte!
Zimním květem každý stromek
na zahradě květe.
Jenom listí k tomu schází.
Jenom pouta těsná
rozlomit, a byla by tu
nová – zimní vesna!...
Po návsi, hle, hejno dítek
koulemi se honí,
nebo staví sněhuláka
tam, kde stával vloni.
Staří kolem teplých kamen
blíž se k sobě tlačí –
vzpomínají na zlé zimy –
zda jen topit stačí?
A dědoušek bělovlasý
napřed se už chvěje,
zdali mu sníh ku hřbitovu
cestu nezavěje...