Pod Machnáčem u Trenčína
potkala mne Slovačina:
děti zkřehly, ubohy,
tatík kulhal bez nohy.
„Daj bôh štastia!“ – „„Kamže, Janko?““ –
„Veru něviem ani, panko –
všadě lepšej drotáru
než v tom rodnom chotáru.“
„„A kdes nechal nohu, Janko?““ –
„Veru v Čechách v kole, pánko:
z jara mi ju zlámali,
na zimu ma vyhnali.“
„„Jsi ty, Janko, stará bída –
však já též jsem invalida:
tobě u nás oud vzal ďas,
já tu srdce ztratil zas!
Nemáme-li osud rovný?
Starče, zde můj sáček skrovný:
ztratil jsem víc než ty sic,
ale vezmi polovic...““