Jásot v srdci tobě, země drahá,
tobě, moje druhá rodná země,
ještě s hořem zápasí vždy ve mně,
ještě s tebou zřím i tvého vraha.
Ale juž se rozednívá přece –
myšlenky se bujně v duši kvasí:
záhy tebe k hodu pozvu asi,
záhy sejmu husle svoje s plece.
S bouří Tater, písni má, se smísíš,
bleskem dolů šlehneš s pekla Sytna,
a pak, země má, ty nevyzpytná,
zemru rád, jen ty-li se mně zkřísíš!...