Rci, růže bílá, kdo ti dal té zdoby?
Či všecka krása, již uspaly hroby,
na líčku tobě procitla?
A zář, jež na těch mrtvých retech zvadla,
či opět sladce na ústech ti zmladla
a v noc mé duši zasvitla?
Ó ruko má, ó srdce kouzlem spité,
co v nitru cítím, kterak vyslovíte!
A přec je to div nezničí!
A přec mi blaze: neb má růže smavá,
co ve mně lidského, již dokonává,
však rodí se, co slavičí!...