„Ve věčné lidstvo temnotě
a v děsném tápe bludu,
nic nevelebí v životě
nad hříšnou svoji hrudu!
Však přijdou deště, povodně
– tak věštím dneska rozhodně –
a bude nářek, bude děs
a bude hodně bryndy; –
však nebude-li pršeť dnes,
tož bude pršeť jindy!
Svět zamilován v intriku,
a všudy vládne kapsa,
ba kdyby neměl básníků,
již nestál by dnes za psa!
Teď všecko všudy naopak
a nestojí to – za co pak?
A všudy jenom hříšný ples
a Markety a Lindy; –
však nebude-li bouřka dnes,
tož bude hřímať jindy!“
Ó převeliký proroku,
tvé vyklenuté čelo
má na slávu dosť nároků,
a víc by jich míť mělo!
Neb kdo tak slavně věštiť zná,
v ráj jeho duše vítězná
se větrem pyšně vznes!
A ne-li v ráj, tož v Indy!
Leč jestli není vítr dnes,
tož bude větřiť jindy!