Tak ještě nikdy blesk mne neoslnil
jak oko řečí svojí tajemnou!
Jen pohled jeden: a můj sen se splnil
a řada jiných svitla nade mnou.
Tam venku noc, tam venku leží sněhy –
mně jaro vchází v nitra hlubiny.
Jak nejásať a zočiť jeho břehy!
Ó černé oči, pohled jediný!
Vám pěť a žíť – ó nevýslovné štěstí!
Vás moci na vždy, na vždy svými zváť!
Vy drahé hvězdy, plny něžných zvěstí,
ó nechte srdce pro se rozepláť!
Ó zachovejte duši sladké touze
a zůstaňte tak vlídny, dětinny!
Ach, netažte se, proč mi toužiť pouze:
Ó černé oči, pohled jediný!
Vy slzíte? Ó kéž vám zlíbať mohu
ty perly s víček, zachytiť ten vzdech!
Ó rcete, nerouhal-li bych se Bohu,
jenž do vás tolik svého božství vdech’?...
Ach, pozdě, pozdě srdce pro vás plá mi –
nuž, zachovej vás Bůh tak nevinny!
Však nežli na vždy rozloučím se s vámi,
ó černé oči, pohled jediný!