Zas odjížděl jsem od hrádku
a v srdci nesl pohádku
o krásné rusalce.
Ó čarovná ty pohádko,
což prožil jsem tě za krátko
tam v borku na skalce!
Ach, přinese-li zticha kdy
hoch prstýnek ze smaragdy
své teskné panence?
Ó nikdy juž, ó nikdy víc
si nepřijdeme, dítě, vstříc
leč v smutné myšlénce!