Na vždy s bohem, dítě lesů!
Och, juž domov za mnou volá:
mysl má tě neopustí,
srdce tobě neodolá!
Však dřív slunce večer vyjde
a měsíček svitne z rána,
než tě k srdci přitlačím si,
rusalko má milovaná!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.