Na kypré mechu podušce
v tichounkém lesa klínu
jsem zastihl ji – dřímala
jak laňka v sladkém stínu.
Na líčku němé usmání
a v očích snové libí,
za ňadry růže vábivá
a na rtech sladké sliby.
Ej, z růže pestrý motýlek
se v bílá ňadra díval,
že slavíček se ve křoví
naň žárliv rozezpíval.
A zbudil ji... I shledla mne
a juž mi prchla houštím:
ó slavíku, ó žárlivče,
ten zpěv ti neodpouštím!