Zas vyjel jsem si ku hrádku
a novou zaslech’ pohádku
o krásné rusalce.
Má růže tváří na místě
a oči – hvězdky zajistě –
tam září na skalce.
Vlas jasný splývá po tílku,
a za křídelka andílku
jsou písně zvonivé.
Tam v borku těká u skalky
a vábí, vábí do dálky:
ji spatřím nejdříve!