Tak dlouho stálas na rozcestí –
tu stezka k slávě a tu k štěstí – –
Ty nevíš, co jsem trpěl pro Tě,
než rozhodla jsi – o životě...
Co říci mám Ti o svém štěstí?
Sad plný vonných ratolestí,
sněť každá plná ptačích trilků,
to srdce mé je za tu chvilku.
O, pojď a polož na ně hlavu,
v tom srdci máš svou všecku slávu,
neb písní, které v něm teď klíčí,
skřek havranů víc nepřekřičí!