Oj, v palance život pravý!
kolem krbu junů dvě stě,
dvě stě junů, a z těch nikdo
nezatouží po nevěstě.
A zatouží v prázdné chvíli
po kobze a zlaté strunce
a pak při ohnivé dumě
po své žínce – po burunce.
Někdy sobě pozaskočí
ve divokém ve kozáku,
a pak někde vybijou se,
jak se sluší do junáků.
Padnul-li kdo dýkou vraha
z kruhu jarých kozačenků,
nasypou mu se závistí
mohylečku za panenku.
Nasypou mu mohylečku,
kalinu mu v hlavu dají
a pak ještě ku rozchodu
pěkné dumy zazpívají.
Tak to dobře v šíré stepi,
tak to dobře po kozácku –
ženou kozák nebabí se
a umírá po junácku.–