Nežli se vrátím ze světa k tobě,
Aničko má, sladce sni!
Po čem jsme v zlaté toužili době,
snad nám pán Bůh vyplní.
Půjdu, nechť trní do nohou seče,
lesů, hor se budu ptát:
povězte, živá voda kde teče,
já vám za to budu hrát!
Obměkčím hory, lesy a skály,
lidi, dravce, kde jen jsou;
aby mně živé vodičky dali,
budu prosit fujarou.
A potom k tobě poletím zpátky,
živá voda zkřísí hruď – –
blaze spi zatím, andílku sladký,
Aničko má, s Bohem buď!