Ve srdci jemu smutek vznik’,
a slza padla na trávník.
Na flétnu prsty položil
a smutné zvuky vynořil.
I vzlétla píseň do vzduchu:
„Ach kněžny není pastuchu!“
Po lese kníže na honu:
„Jaká to hudba do stonu?“
A flétnu rozťal v mžiknutí –
„Již hrej a zpívej po chuti!“
I zalkal pastuch do lesa:
„Již srdce tebou nezplesá!“
A zalkal smutně do vzduchu:
„Ach kněžny není pastuchu!“