Hej, pane otče ze mlýna,
jenom vždy vesele!
Ej, což to šuměť počíná
z plného korbele!
Však ani pan farář nás nezpraví,
zda ještě nám vespolek na zdraví
připiješ s neděle!
„Pan farář? ten se v písmě zná
po let juž několik!
Ten slova má tak líbezná,
ó ten je katolík!
A srdce, nu, srdce má na místě –
a oko mu závidí zajistě
nejlepší sokolík!
Však přísný je – což divná věc!
Vzpomeneš sotva si:
juž mlynářce zas růženec
předepsal s ,zdrávasy‘.
A nežli ji na konec rozhřeší,
co chudák se namodlí, natěší,
naběhá nečasy!“
A pan otec si mlask a výsk:
„Chaso má, vesele!
Ej, což to hrá a šumí v trysk
z plného korbele!
Však nikdo nás na světě nezpraví,
zda ještě si vespolek na zdraví
připijem s neděle!“...