Zapadalo slunce,
odcházela vesna –
vidíš-li, matičko,
vidíš-li to ze sna?
Napadaly sněhy
na to svaté pole,
pokryly srdíčko,
co tu dřímá dole.
A loučil se junák
od matky v té době:
„S bohem, vesno moje,
matičko má v hrobě!“
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
NAD HROBEM MATČINÝM. (X.) · Rudolf Pokorný · Poetry Cove